Pivovice Podorlická Palírna - 40%
Tato pálenka patřila od středověku k nejvýznamnějším druhům pálenek. Pojďte si připomenou její jemnou chuť a vůni.
Pivovice je vyráběna z nefiltrovaného a nepasterovaného piva Kněžna 12°. Pivovice bývá často pálena z nezdařených várek piva, ale rozhodně né ta Podorlická. Várka piva je vždy vařena speciálně na výrobu pivovice, díky tomu je pivovice opravdu jemná a voňavá.
Celý areál sodovkárny původně býval právě pivovarem, ten byl však znárodněn a v roce 1962 zde bylo vaření piva ukončeno. V restituci byl areál v podobě sodovkárny vrácen vnukovi původního majitele. Následně zde byla vybudována moštárna a palírna. V roce 2012 byl otevřen minipivovar - Městský Podorlický pivovar s.r.o. a tím po padesáti letech obnovena výroba rychnovského piva.
Doplňkové parametry
| Kategorie: | Pivovice |
|---|---|
| Hmotnost: | 1 kg |
| Objem: | 0,5l |
| Obsah alkoholu: | 40% |
| Země původu: | Česká republika |
Buďte první, kdo napíše příspěvek k této položce.
Pouze registrovaní uživatelé mohou vkládat příspěvky. Prosím přihlaste se nebo se registrujte.
Historie naší sodovkárny
Podorlická sodovkárna s.r.o. sídlí v budově bývalého Trčkova zámku, jehož historie sahá až do 16.století. Zámek od Trčků odkoupila v 19.století Kolowratská vrchnost a přebudovala jej na pivovar. Ten nejprve provozovali sami a později prostřednictvím nájmů. V říjnu 1913 jej pronajala Janu Mikšovi.
Jan Mikš se v roce 1905 vyučil pivovarskému řemeslu ve smíchovském pivovaru, absolvoval Sladovnickou školu v Praze a později studoval na Pivovarské škole v Berlíně. Po studiích pracoval jako podsládek u firmy Pivovary Dreher – Budapešť. V roce 1910 se stal podsládkem pivovaru v Záhřebu. Dva roky vařil pivo také v Jižní Americe, kde pracoval jako podsládek v pivovarech v Santiago de Chile, Buenos Aires, v Montevideu a dalších jihoamerických městech. Práci a výuku měl usnadněnou tím, že mluvil plynně německy a španělsky. V Santiago de Chile se seznámil s hrabětem Kolowratem, který zde byl jako velvyslanec a který jej později doporučil jako správce rychnovského pivovaru, jímž se stal v roce 1913, když před tím ještě krátkou chvíli pomáhal otci v řízení velkostatku v Litomyšli.
Na fotografiích Jan Mikš, zakladatel a jeho vnuk Jan Mikš, současný vlastník.
V roce 1918 zakoupil od Kolowratů pivovar a od základů jej zmodernizoval. Pivo s ním později vařil i jeho syn Jan, rovněž vystudovaný sládek. Mikšův pivovar v Rychnově nad Kněžnou patřil mezi nejlepší pivovary středně velkého typu, s ročním výstavem 15000 hl. piva. Pivovar byl velmi moderně vybaven, v té době na špičkové úrovni, ocelovými tanky místo původních dřevěných. Rovněž zde byla nová spilka a moderní varna. Ve sladovně byl vyráběn kvalitní slad. V naší fotogalerii si můžete prohlédnout dobové zařízení pivovaru.
V roce 1948 byl však pivovar znárodněn a v roce 1962 byla výroba piva zrušena a veškeré vybavení bylo z pivovaru odstraněno a objekt byl přebudován na sodovkárnu patřící pod Pivovar Hradec Králové. Distribuce tak byla pouze v dnešním Královehradeckém kraji. Vyrábělo se zde několik druhů limonád, jako například Pomo, Olympus oranž či Olympus citron, u kterých byla záruční doba maximálně dva týdny. V té době se ještě limonády neoznačovaly etiketou, ale rozlišovaly se korunkovým uzávěrem. Mezi výrobky patřila také kofola, citrokola a top topic, na které měl tehdejší vlastník sodovkárny povolení používat ochrannou známku, jejímž vlastníkem byla firma Galena Opava. V sodovkárně se vyráběla také sodová voda „K“. Toto označení vychází z kvalitativních parametrů splňující podmínky pro kojeneckou vodu. I když kvalita naší vody zůstala stejně vysoká, po změně legislativy ji už nemůžeme nazývat vodou kojeneckou, ale pouze sodovou.
Současné receptury naší sodovkárny vycházejí z původních receptur z 60. let minulého století, pouze jsme je mírně upravili v souvislosti se změnou technologie výroby a prodloužením záručních lhůt. Do dnešní doby nepoužíváme umělá sladidla. Z původních padesáti československých sodovkáren jsme tak zůstali jediní, kteří pokračují v této tradici.
Rodina Mikšova celý objekt znovu získala až v roce 1993 v restituci. V té době v sodovkárně pracovalo třicet tři zaměstnanců. I když byl celý areál ve značně zchátralém stavu, téměř před uzavřením, výrobní linka byla poměrně zánovní, a tak mohla zůstat výroba sodovek nepřerušena. Tuto linku z roku 1986 v naší sodovkárně používáme dodnes. Současný majitel Jan Mikš, vnuk zakladatele, krátce po navrácení založil společnost Podorlická sodovkárna s.r.o. a již po dvou letech rozšířil sortiment o výrobu sirupů, v roce 2001 začal vyrábět mošty, rok na to pálenky a v od roku 2008 se v objektu také opět vaří pivo. Nejnověji jsme náš sortiment rozšířili o výrobu ciderů.
Jsme velice hrdí na to, že se nám po restituci podařilo zachovat provoz sodovkárny a později jej rozšířit také o výrobu dalších nápojů. Odolali jsme tak rozšířenému porevolučnímu trendu, kdy mnoho podnikatelů začalo vyrábět a distribuovat limonády inspirované zahraničními značkami a české, klasické limonády byly téměř neprodejné. Jako jediní v republice nyní v jediném objektu a v rámci jednoho provozu vyrábíme nealko nápoje, provozujeme pěstitelskou moštárnu, pěstitelskou palírnu a lihovar, vyrábíme cider a vaříme kvalitní rychnovské pivo.
